P7: Den 156.

V noci vstávačka 2x, mléko 1x, oficiální budíček před půl osmou. Klasické ranní kolečko, blbnutí v chalupě, balení věcí a v půl desáté odjezd směr NS Červené blato. Zde jsme si prošli 4 km okruh skrz rašeliniště - většina cesty se šla po dřevěném úzkém chodníčku, tudíž pro kočárek nesjízdné. Naštěstí jsme si informace o této NS načetli předem a už od auta jsme vyráželi pěšmo. Toník buď chodil, zkoumal přírodniny nebo se nosil za krkem. Hodně ho to bavilo, byť tedy chtěl zásadně chodit na druhou stranu než bylo potřeba. Od půlky jsme dost chvátali, přeci jen se blížil čas Toníkova spaní a chtěli jsme se dostat k autu ještě předtím, než začne být hladový a protivný. U aut jsme byli skoro přesně ve 12 - naobědvání a uložení Toníčka a my jsme se vydali cca 200m zpět do restaurace na oběd. Tam jsme zasedli na terase. Chvíli byl klid a pak začalo nějaké dítě brečet. Toník vypadal, že ten brekot dá, tvářil se space, ale najednou chvíli po oné siréně vesele seděl v kočárku a že už spát nebude. A to i přesto, že já a pak i babička jsme ho šli uspávat procházkou do lesa. Po obědě jsme se naskládali do aut a přesunuli jsme se do Plavska u Stráže nad Nežárkou, kde bydlí Honziho maminky spolužačka ze základky. Návštěva to byla příjemná, hlavně pro Toníčka, protože tam bydleli dva konče, 3 psi, kočičky a hlavně tam byl velký šlapací traktor. Toník byl na vrcholu blaha. Koní i psů se nejprve bál, ale pak se odhodlal a koně si pohladil a se štěnětem dováděl. Cestou domů usínal, ale naštěstí to do Mláky bylo jen kousek. Před půl osmou už spal ve své postýlce.