P7: Den 30.

Honzi klasicky spal po noční. S Toníčkem jsme tak měli své pravidelné dopoledne. První půlka v pohodě. Povedlo se mi ho zaměstnat mytím formiček z cukroví, abych je konečně mohla uklidit. Po pečení umyté byly, ale Toník si s nimi několikrát hrál při krmení a podle toho vypadaly. Druhá půlka dopoledne byla ale o poznání náročnější. Nic ho nebavilo, furt se chtěl nosit, nevydržel si chvíli hrát sám, navíc chtěl jít spát dříve než obvykle, čehož se dožadoval řevem. Vše přisuzuji zubům. Ve finále musel na spaní dostat nurofen, protože to byl tak bolestivý pláč a ruce furt v puse, že se to nedalo. Po spaní už tu byl zase náš starý dobrý Toníček, zbytek dne tudíž v poklidu. A hlavně jsme si užívali, že táta byl večer s námi doma a nešel do práce.