Přes noc napadlo ještě více sněhu a tak bylo rozhodnuto, že cesta k rodičům bude autobusem a nikoliv pěšky. Škoda, na procházku jsem se těšila, ale tlačit kočár půlhodiny neprohrabanými chodníky a silnicemi, to se mi nechtělo. U rodičů klídek a pohoda. Jen Toník chce stále být nošen a diriguje si, co vše chce vidět. Nejvíce ho berou hrnce a jejich obsah na sporáku. Odpoledne za námi přišel HOnzi. Společná večeře a hurá domů. Tátu tu máme i večer, tak si to musíme užít, než zase přijde pracovní večer.
Toníkovi se dnes povedlo udělat své dva první samostatné krůčky, kdy doklopýtal ode mne ke gauči. Pak už to raději nezopakoval. Asi to byl omyl:-) Má na vše dost času, tak i s chozením si dává na čas. Taky proč chodit, když leze jako drak. Taky už to piluje od srpna. V posledních dnech se stále častěji zapomíná a zůstává sám stát bez opory. Obzvláště rád to dělá třeba na gauči nebo ve vaně. Očividně to chce těžší level, stát jen tak třeba na koberci je dost nuda:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat