Ráno budík na sedmou. Rychle dovyprázdnit věšák, převléknout sebe i Toníka a úderem půl osmé tu byla firma na výměnu zvonku. Předělávají se v celém baráku. Za 45 minut bylo hotovo. To už tu byl Honzi, který si šel lehnout a já s Toníkem se nasnídali, chvíli si pohráli, sbalili si své saky paky a procházkou k rodičům. Tam - naprosto nepřekvapivě - Toník docela slušně obědval i svačil. Doma je to boj. Nějak mám pocit, že teď nejí skoro nic. Ono i před tím, byl jeho jídelníček dost omezený, ale teď už ani oblíbené potraviny nefrčí. A to jako mimino baštil příkrmy krásně. Teď je to boj. Doufám, že momentálně dost ovlivněný tím, jak je zahleněný. Nebo se tím aspoň utěšuji. A tak se snažím více kojit, případně dávat flašku s mlékem, byť je mi jasné, že to také není výhra a dostávám se do začarovaného kruhu.
Odpolední spánek dnes ukázkově dvouhodinový! A já díky tomu dočetla listopadovou! Maminku. Jako udělat jedno číslo 400 stran, to je děs. Teď už jen prosincovou, lednovou a za 14 dnů budu mít i únorovou:-) Po svačině návrat domů, cestou jsme se potkali s Honzim. Ten nás zase večer opustil a šel do práce.
PS: Dnes jsem dost nevěřícně objevila v mobilu nepřečtenou sms z pondělního večera. Překvapivě jsem zjistila, že je od naší paní doktorky s radou, abychom na noc ještě dali Toníkovi Fenistil kapky a že kdyby cokoliv, že se máme ozvat. Odeslána v 21:17. Jako nechápu. Takovýhle servis jsem fakt nečekala. O to víc mě mrzí, že mi v pondělí nějakým záhadným způsobem unikla. Kapky ale dostal tak jako tak:-)
má krásné auto! A ta péče paní doktorky - klobouk dolů.
OdpovědětVymazatTatrovka:-) Honzi byl nadšen, když zjistil, že se znovu vyrábějí a Toník tak bude moci mít stejné auto, jako měl on, když byl malý. A tak bylo rozhodnuto o dárku k prvním narozeninám:-) A byla to dobrá volba! V tomhle paní doktorka překvapila i mě, na péči si nemůžu stěžovat.
Vymazat