Na noc si vyměňujeme pozice - vracím se za Toníkem do ložnice, HOnzi spí v obýváku. Jde večer na noční, tak se musí vyspat. A pokud se vyspí, mám slíbeno, že si ráno bude s Toníkem hrát a já si budu moci přispat. To se nakonec povede a jsem za to ráda. Byť byla dnešní noc o trochu lepší než včerejší, stále to bylo lehce krušné. Zase dvouhodinové nespací okno, kdy je Toník hrozně neklidný, chtěl by spát, ale nejde mu to. Zkoušíme vše možné, i zda by aspoň chvíli nespal v autosedačce - ve vajíčku - ale nic nefunguje. Nakonec po velikém boji usíná se mnou v posteli. Ještě 2x ho v polospánku průběžně kojím a díky tomu vydržíme spát do osmi. A já si pak dávám ještě hodinku navíc. Díky tomu mám dopoledne dost krátké a hodně zpomalené. Střídáme se s Honzim v kuchyni - vaření pro Toníčka. Po 12 volám doktorce. Máme přijít hned a pak dát Toníka spát. Vyrážíme a cca v 12:50 jsme v čekárně. Jsme asi čtvrtí. Vidím čekání minimálně na hodinu. Jsem vděčná tomu, že Toník si ráno přispal, protože normálně už v tuhle dobu spí. Čekáme dlouho, Toník je zlatý. Doktorka ordinuje sama bez sestřičky. Teprve v ordinaci zjišťujeme, co je to za mazec - bere nás do ordinace a do předordinace miminko na kontrolu. Přebíhá od nás tam a zpět. Do toho asi 4x bere telefon a řeší něco po něm. Mazec. Má to vliv i na průběh vyšetřování, kdy často řešíme něco po několikáté, kdy my jsme to sice říkali, ale další informace od někoho jiného to přemazaly. Jako hukot. Potvrdila diagnózu z pohotovosti, dostali jsme kapky do nosu a máme volat, jak to vypadá. Domů se dostáváme lehce před třetí. Tedy v době, kdy Toník už je dávno po obědě vzhůru. Je zlatíčko a vůbec není protivný, i když by tedy opravdu mohl. Jsem ho totiž nestihla ani neobědvat, dostal jen nějaké sušenky do ruky. Vyžahne prsa i flašku a ve tři spí. Budím ho v pět, jinak by mi večer usnul až bůhví kdy. Mezitím odstrojujeme stromeček, likvidujeme vánoční výzdobu - krom světýlek, ty musí mizet postupně, stačí, že zmizl stromeček, doděláváme jídlo, které mělo být k obědu a polévku. Toník po probuzení řeší stromeček, dlouho vytrvale ukazuje na místo, kde byl a není. Večer Honzi do práce a já ukládám Toníka až po osmé, usíná před devátou. Komplikují nám to kapky do nosu, což je na samostatný odstavec. Teď krásně spí a já pomalu čekám na první probuzení. Jo a když jsem uklízela jídlo do lednice, zjistila jsem, že se nám ulomil kus poličky a ta je teď nepoužitelná. Super, hned máme o dost menší lednici.
Případ kapky: Toník dostal předpis na kapky do nosu - recept bral Honzi - oba si pamatujeme, že doktorka říkala Benovy kapky - google zná jen Bendovy - tak to budou asi ony. Míchají se v lékárně, odpoledne je máme doma. Kapeme. Řev, ale hrozný. Asi tak 20 minut brečí, nudle tečou všude. Utěšujeme. Rozhoduju se už na noc znovu nekapat. S ubývajícím časem to ustupuje do pozadí a mě při odsávání před spaním to nedá a kapu. Nechci nic zanedbat. Opět hrozný řev. Ani koupání si neužívá. Opakovaně odsávám, protože nudluje děsně. Nechce mléko z flašky, jen prso, usíná. Furt o tom přemýšlím. Googlím, co je to za kapky. Narážím na diskusi, kde se maminka radí, zda ty kapky mají pálit. Ostatní že je nepálily. Nedá mi to a zkouším si kápnout. A jako děs. Opravdu se nedivím tomu, že Toník tak řval. Řvala bych taky. Ještě teď je cítím. Takže super, že zítra mám volat doktorce, musím se na to zeptat, protože tohle takhle malému dítěti dávat odmítám. A mám výčitky, že jsem mu nakonec kápla před spaním. Chudák. Musí mít z toho děsivé sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat