Na oběd šla babička domů, odpoledne se pak vrátila i s dědou. Toník byl po odpoledním spaní krásně mazlivý a tulivý. Naopak večer jsme tu měli perné chvilky, kdy mě neustále tahal za vlasy a nedal si vysvětlit, že se to nemá. A že má sílu a bolí to fest. Vždy se u nějaké činnosti, která není vítaná, sekne a dělá jí stále. A my máme hrozně moc práce ho to odnaučit. Tohle ale je lahůdka. Taky nechtěl vůbec kaši k večeři, ale usnul krásně sám. No a já tohle dopíšu a jdu šít.
čtvrtek 26. listopadu 2015
P6: Den 330.
V noci vstával Toník 2x, třetí vzbuzení v 6 ráno a tvářil se, že je vyspalý. Nakojila jsem ho a ještě ho nechala v postýlce a já se snažila ještě chvilku strávit v pelechu. Nakonec vstávačka v půl sedmé. Honzi dnes na denní, tak tu s námi byla babička. Pomohla mi oloupat a nastrouhat jablka na sypaný jablkový koláč (na fotce ještě před upečením), já během Toníčkova dopoledního spaní stihla umýt okno v obýváku. Toník, jako kdyby to tušil, si dopřál hodinu a půl trvající spánek a vzbudil se až těsně na poslední úklidové dodělávky. Oběd se díky pařáčku na knedlíky velmi povedl, musela jsem si to dokumentačně vyfotit. Dnes to byla druhá polovina skleničky opět smíchaná s řepou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat