P6: Den 324.

Toníka jsem sice vzbudila, když jsme šla v noci spát - stoupl si, ale stačilo začít dělat pššt a sám si pak zase lehnul a usnul. Poprvé se na mléko vzbudil před jednou, po druhé pak v půl čtvrté. Třetí a poslední budíček byl v půl sedmé, kdy Toník zavelel, že už je čas vstávat. Noční dvojité buzení bylo zvláště oproti minulé noci úplným balzámem. Nezlobila bych se, kdyby to tak fungovalo i nadále. Tedy upřímně v to doufám.
Honzi si šel lehnout po noční a já začala v rámci možností chystat obývák, protože jsme měli objednáno čištění koberce a pohovky. V rámci možností znamená, co Toník dovolí. Miluje pomáhat s úklidem, což znamená, že co já uklidím, on hned vyhodí zpět:-) Ve finále to pak vypadá hůře než před úklidem:-) Po dopoledním spaní jsme se vypravili k mým rodičům. Toník si to tam náležitě užíval a to tak, že odpoledne spal jen půl hodiny. Krom chvilek, kdy opakovaně bojujeme s tím, naučit ho, že něco nechceme, aby dělal, to byl příjemný den. Klasika boj s obědem. Vypadá to, že je načase učit jíst Toníka samotného lžičkou, protože tak (s mojí pomocí) byl ochoten několik lžiček oběda sníst. Při mém krmení toho sní o dost méně. Honzi mezitím doma zvládl čištění koberce a pak šel pokračovat ve spaní. K večeru pak přišel za námi a společně jsme se pak po večeři vydali domů. Tady byl Toník u vytržení, že to tu vypadá jinak (vyklizený obývák apod.) a pak už jen klasický boj s čištěním zubů a odsáváním. Dnešní samostatné usínání bylo horší. Toník to více obrečel, chodila jsem za ním častěji a trvalo déle. Dost u toho trpím, ale náš stávající uspávací systém byl prostě už neúnosný a ovlivňoval celou noc. Nakonec usnul v půl deváté. Než jsme šli spát ještě jednou se vzbudil, ale zvládl zase sám usnout. Doufám, že v noci bude spát zase lépe a klidněji.

U rodičů táta vytáhl 40 let starou vodku. To jsou poklady:-)