P6: Den 325.

Jupí, druhá noc, kdy se Toník vzbudil jen 2x. Jako vím, že pro mnohé to není ideální a že spousta lidí by řekla, že by mohl spát celou noc. Ale pro nás je to super. První budíček byl cca v půl jedné, druhý po půl páté. Obé bylo jen o kojení a hned zase spal. Což je pro mě něco úžasného. Tak snad se to povede i dále. Definitivně pak Toník vstával v sedm. A moc jsme si užívali, že dnes jsme ráno všichni spolu doma a ještě dlouho jsme byli spolu u nás v posteli. Je krásné pozorovat Toníka, jak si užívá naší přítomnost. A krásně se poslouchá, když se ozve několikrát za sebou TÁTA a po chvíli i MÁMA.

Dopoledne super, všichni doma. Upekla jsem ovesné sušenky. Toníkovi jsem při obědě vedla lžičku, aby jako jedl sám a díky tomu něco snědl. Né žádné závratné množství, ale lepší než v uplynulých dnech. Po obědě dorazili rodiče a Honzi odešel pomáhat stavět vánoční výstavu. Jen co jsem uspala Toníka, rozložili jsme v kuchyni šicí stroj a táta mi ukazoval, jak se na něm šije. Jako, vůbec by mě nenapadlo, k čemu všemu mě rodičovství dožene:-) Vize je jasná. Ušít pytlíčky na adventní kalendář. Né, že by to Toník nějak výrazně letos pochopil a ocenil, ale bude se hodit i do dalších let a když už je ten nápad, tak ať je dílo hotové. Uvidíme, zda to stihnu. Zatím ušit jeden, pak už se vzbudil Toník a obvyklý kolotoč. Procházka, nákup, hraní, večeře, koupání a usínání. Dnes trvalo 45 minut. Zatím to je každý večer horší a horší. Nechám se překvapit zbytkem noci a jak to bude probíhat v dalších dnech. A já se jdu pustit do dalšího pytlíčku.