Dnes jsme měli jít k M. a holkám. Ráno se ale Toník vzbudil se zalepeným a tekoucím nosem a pšíkajíc. Nu, jak jsem viděla včera tekoucí nosy ostatních dětí v dílničkách, tak se ani nedivím. I holky rýmují, tak jsem dnešní návštěvu raději zrušila. Snad se rýmu povede zastavit hned v zárodku a nebude to zase několika týdenní boj. Asi jsme měli být dnes doma. Užili jsme si s Toníčkem krásné dopoledne. Bylo hodně mazlení, hraní, ale i chvilky, kdy si hrál sám a já se tu mohla pustit do třídění prádla. Nejčastěji Toníka šatí Lidl a online sekáč, kde objednávám takové lahůdky jako trička s auty, osušku s mašinkou a teď i plavky:-) K tomu jsme zase nějaké oblečení podědili, tak tu třídím, značím co je naše (ať pak s tím můžu dále beztrestně nakládat:-) ) a vyřazuji ze skříně, to z čeho už vyrostl. Vařeno máme, tak nám nebrání nic v tom si den užít:-) Rýma během dopoledne skoro v pohodě, zkoušela jsem odsávat, ale nic moc. Nechtěla jsem Toníka zas dlouho trápit. Tak uvidíme, co se z toho vyvrbí.
Jinak mám pocit, že je furt něco. Třikrát týdně máme s Toníkem nějakou aktivitu, k tomu návštěvy prarodičů, sem tam nějaký výlet nebo nějaké zařizování a čas letí jako splašený. Po večerech, když je Honzi doma, vedeme debaty o zásadních věcech, které se nám né vždy povede ukočírovat, tak jak bychom chtěli. Naposledy jsme snad vše zase zdárně vykomunikovali a necháme se překvapit co nám dále ten náš společný milovaný život přinese. Řešíme druhého prcka, kterého bychom chtěli, ten k nám zatím nechce a protože i Toník je přes ivf, pochybuji, že by přišel sám od sebe. Ale jako, věřím furt:-) I když se začínám smiřovat i s variantou, že mě čeká poslední rok doma, který si tak hodlám náležitě užít. A pak? Uvidíme, nechci to zatím řešit, byť myšlenky se samozřejmě vkrádají a hlodají. Druhým velkým tématem je výchova Toníčka. Jsou situace, které nezvládám řešit tak jak bych chtěla. Nechci dělat chyby, zároveň se chci vyvarovat věcí, které se mi nelíbily a nelíbí. Přelstít zažité stereotypy je ale děsně těžké. A protože si obecně moc nevěřím, je to těžké obzvlášť. Nakonec jsem se tedy rozhoupala, zaplatila nemalé peníze a ve volných chvílích tak koukám na videa Nevýchovy a snažím se začít jinak a lépe. Zatím jsem na samém začátku, stále se v tom dost plácám, ale třeba dnešní dopoledne mi dává naději a víru, že to půjde. Dnes si to prostě užívám a vím, že si to užil i Toník. K tomu pokračujeme v odplenkování, kdy doma chodí Toník na nočník. Zatím si řekne pouze, když je nahatý a to ještě né vždy. Věřím ale že to přijde, máme dost času:-) A poslední časové rezervy zabírá postupné a pomalé vybírání dárků k Vánocům a narozeninám, vymýšlení jaký bude mít letos Toník dort, vyrábění Toníkova deníčku za druhý rok jeho života, velmi pomalé třídění fotek na fotoknihu a kalendáře a vyrábění aktivit pro Toníka. Pracovat na úkolech Toníka baví, tak hledám, vymýšlím, tisknu a laminuji. Nenudím se, jsem spokojená. Byť tedy domácnost trochu trpí, prach se tu kupí, ale to se nezblázní. Tohle mě prostě nebaví a vylešťěná domácnost tu nikdy nebude. Nejlepší je, když nemusím vůbec nic, jsme všichni spolu doma a jen tak plyneme spolu časem. Užívám si, když můžu pozorovat Honziho, jak si užívá Toníčka a kochat se tím, jak jsou spolu šťastní. A to jsem přešťastná i já, protože tohle naše společné domácí štěstí je prostě to nejvíc ♥
Fotka z dnešního dopoledního trůnění na nočníku, kdy Toník předváděl, jak dělá pejsek hají ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat