P7: Den 250.

Nestíhám. Stále mi není dobře, Toník je taky na hraně. I tak jdou kluci na plavání. Já mezitím konečně začínám důkladný úklid. Užívají si to. Odpoledne si ale říkám, zda to nebyla chyba. Rýma se očividně zase více spustila. Ach jo. Jenže to je fakt těžké odhadnout. Toník působí naprosto v pohodě, lítá tu jak čertík z krabičky, skáče po posteli a po gauči.... Ale má v sobě rýmu. Ráno i večer odsáváme. Zkoušet smrkat odmítá. Jinak vše ok. Tak jsme to holt riskli. Nu, asi blbě. Ale to vidím až dnes. Celé odpo lehce protivný. Vracející se rýma nebo rostoucí zuby? Či kombinace obojího? A to tu má babičku i dědu. Ožívá ale na hřišti. To pobíhá z jednoho konce na druhý a užívá si táty a volnosti. Večer mu začíná téct z nosu a pokašlává. A mě z ničeho nic zhasíná ntb. Mnoho nezálohovaných pro mě důležitých dat. Mám to na seznamu úkolů co chci co nejdříve udělat, ale stále to odkládám. I přesto, že tato chvíle může přijít kdykoliv. Noťas je opravdu v hrozném stavu. Musí být stále otevřen a to ještě i třeba drknutí do stolu způsobí, že touchpad přestane reagovat a je zle. Modlím se, aby se ho povedlo znovu zapnout. První pokus neúspěšný. Druhý po vyčištěný větráku je už naštěstí úspěšný. Rychle připojuji externí disk a začínám zálohovat. Ufff. Snad si z toho vezmu poučení pro příště a začnu průběžně zálohovat.