P7: Den 137.

Můj narozeninový den. Největším dárkem je pro mě to, že jsme spolu všichni doma. Několikrát jsem z těch mých chlapů byla totálně naměkko. Jsem za ně neskonale vděčná.
Den proflákávám, nijak to nevadí, dnes si to zasloužím. Oběd si objednáváme, ať se pomějeme a pak odpadáváme. Jako kdyby si moje tělo řeklo, že teď po několika hektických dnech konečně může relaxovat a já nejsem schopná se k ničemu zaktivizovat. Honzi je na tom podobně. Jeho obvyklá krize po několika nočních. Tak se tu tak plácáme, uživáme si Toníčka a ani nejdeme ven. Jsme rádi, že jsme všichni spolu a je nám tu dobře. Večer dodělávám další rest - dolepuji turistické vizitky ještě z loňské dovolené. V tomhle jsem hrozná. Musím je lepit hned, pak v tom mám děsný guláš.