P7: Den 127.

Původně jsme dnes mysleli, že půjdeme za pratetou, ale ta už měla na dnešek jiný program. Volný den jsme se tak rozhodli strávit venku.Toník je tam ve svém živlu, navíc příroda je teď nejkouzelnější, tak by byla škoda trávit takový krásný den doma. K tomu se nám povedlo spojit příjemné s užitečným - na výlet jsme vyrazili pěšmo, ale s vozíkem za kolo, abychom otestovali, zda se tam podaří Toníkovi usnout. To se povedlo velmi snadno, ale spal jen asi 3/4 hodiny. To tedy nic moc. Kupodivu, ale zbytek dne zvládl v pohodě, jen těsně před spaním už bylo vidět, že je hodně unavený ale bez protivnosti a prudivosti. Naštěstí. Takže, pokud budeme cyklovýlety prokládat pěšími túrami s normálním kočárkem, bude to asi v pohodě. Uvidíme.
Šli jsme našich obvyklých 11 km po okolních obcích. Příroda zase o kus zezelenala a rozkvetla se. Toník byl opět ve své úžasňákové formě. Chodil se mazlit, hladí, dělá šimry šimry a pusinkuje - celou otevřenou pusou :-) A my s Honzou si připadali rozteklý blahem a neskutečnou láskou. Sbíral všechny kamínky, které jsme potkali, štěkal na pejsky a těšil se na kačenky. Jediné co ho moc nebavilo, když byl delší dobu přivázaný v Croozeru. Jenže, jakmile byl vypuštěn ven, začal zkoumat a pokud šel, tak zásadně jinam, než jsme potřebovali:-) Tohle nám moc nejde, zatím jsme nepřišli na tu správnou motivaci. Ale i tak si to myslím užil dosyta, byť tedy pokud by HOnzi zase večer nemusel do práce, tak se asi couráme o trochu víc.
Byl to nádherný den, jen víc takových:-) Všichni spolu, to je prostě nejvíc!