P7: Den 131.

Noc vypečené, ale nejen díky Toníkovi, ale i díky mě. Nějak jsem se budila a to zásadně vždy v době kdy Toník spal. Ten si zase dal dvojitou dávku.

Jinak to byl den strávený v pěkně činorodém duchu. Dopoledne Honzi vařil. Toník je pohybem v kuchyni naprosto uchvácen a nejraději by vše pozoroval, odkrýval pokličky, zkoumal suroviny atd. Což se né vždy hodí. A vzhledem k tomu, že jsem už o víkendu vytírala celou kuchyň od vody z brambor a převlékala naprosto zlité, ale spokojené dítě, usoudila jsem, že je dávka kuchyňského zkoumání dostatečně naplněna a jala se Toníka zaměstnat jinak. On taky Honzi pro Toníkovu zvědavost neměl nějak pochopení. Nevím proč:-) Nejprve jsem zkusila trhání a lepení papíru. To se se zájmem nesetkalo. Tak jsem nakonec Toníka vysvlékla, oblékla mu moje staré malé vyřazené tričko, připásala ho do jídelní židličky a vytáhla prstové barvy. Zájem o patlání po papíru moc nebyl, nořit prsty do barvy bylo o dost zajímavější. Takže jsme nakonec vytvářeli obtisky ruky. To se Toníkovi líbilo. Já to ještě musím nějak dotvořit. Nápad je, tak snad se ho povede zrealizovat.

Po výtvarničení jsem Toníka zbavila nánosů barvy a kluci odešli na plavání. Já se zhluboka nadechla a pustila se do práce - pověsit prádlo, naplnit novou pračku, dát vařit Toníkovi základ na polévku, umýt okno v ložnici a vyluxovat byt. To jsem nakonec zvládla neúplně - chyběl mi obývací pokoj. Kluci se vrátili z plavání, Toník byl naobědván a posléze uložen ke spaní. My si dali oběd a siestu u Kriminálky Las Vegas. Pak už zase jen práce - pověsit druhou pračku, dodělat Toníkovi polévku a začít kontrolovat domácí lékárnu. To nedoděláno - Toník je vzhůru.

Honzi se rozhodl, že půjdou s Toníkem ven sami a mě tu nechá prostor na pokračování vyřazování malého a ukládání nového Toníkova oblečení. Jen toho místa na uložení je nějak málo. Tak jsem si nejprve musela přerovnat část skříně v předsíni. Akorát na to padla ta hodina, co byli kluci venku.
Nezbytná večeře a už zase máváme tátovi na cestu do práce. Večer po uložení Toníka jsem ráda, že jsem ráda a chci jít brzy spát. Skoro na poslední chvíli si vzpomenu na Duolingo a honem dělám angličtinu. Přece tu 21 denní řadu neporuším! Sice náročný den, ale jsem se sebou moc spokojená! :-)