P6: Den 296.

Na dnešek jsem ještě raději spala v obýváku. Noc to byla opravdu vypečená. Díky tomu, že se Honza snažil Toníka vždy obsloužit jako první, jsme docílili toho, že jsem nebyla vyspalá já ani on. Protože samozřejmě, že Toník chtěl stejně mě a ještě měl radost, že je vzhůru i táta.

Přes den probíhaly velké přípravy a já v podstatě neopustila kuchyň. Výsledkem byl ale můj první potahovaný piškotový dort. Výsledné ozdobené dílo sice úplně mé představy nenaplnilo, ale i tak jsme byla spokojená. Teď jen jestli bude chutnat.

Odpoledne jsme slavili jen mi tři. Speciální miminkovský dort Toníkovi nechutnal, ale zaujala ho jeho patlavá konzistence a byl tak posléze všude. Zabalené dárky ho nebraly. Hračky v nich schované ho zaujaly až když mu je táta vybalil. Stejně tak se mu líbily krabice, v kterých byly zabalené.

Celý den jsem se nepřestávala dojímat nad tím, jak je už Toník veliký.