Podzim začíná vytahovat své barevné palety. A já začínám být stále více a více na měkko. Barevné listí mě vrací o rok zpátky - do doby napjatého očekávání, těšení se a zároveň strachu z neznáma. Když jsem dnes tlačila podzimním parkem kočárek s Toníkem, měla jsem chuť vykřičet do světa to, jak jsem šťastná. Ale to bych Toníka probudila. Tak jsem jen nechala slzy polechtat víčka a vyfotila jsem si tu zlatavou záplavu. Už jen 15 dní a budeme mít doma batole. Neskutečně rychlý a nádherný rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat