P6: Den 227.

Noc byla tedy úmorná. Z vedlejší hospody byl dlouho slyšet hluk a tak se Toník dvakrát vzbudil. Nejdříve jsem dala okno jen na ventilačku, pak jsem ho musela zavřít úplně. Spali jsme tak bez přísunu čerstvého vzduchu. Toník jel ve svých dvouhodinovkách, které rozšířil o vrcholné číslo Od pěti do šesti vzhůru. Definitivně se rozhodl vstávat pak v půl sedmé. Grrrr. Dopoledne jsme využili hlídání dědečkem a babičkou a jeli se kouknout na další nábytkovou inspiraci. Odpoledne si Toník připravil vrcholné číslo, když se šplháním u mě postavil. Byl dost překvapen, co se mu to povedlo a udiveně koukal na svoje nohy. Nakonec se mu to zalíbilo natolik, že se po mě chtěl dostat ještě výš:-) Večer zpět domů.