Večerní pocit, že něco není ok se v noci potvrzuje a já se ráno budím s pěknou bolestí v krku. Naštěstí teplota v pohodě. To ty teplotní šoky - návrat ze zimy z hor do rozpálené Prahy. I Toníček pokračuje v rýmování. Plány na úklid a dovybalení berou za své. Jsem ráda, že jsem ráda. Navíc to vedro. V posledním patře paneláku a navíc s okny na jih tu máme jak v sauně. Odpoledne se proto rozhodujeme, že půjdeme pod stromy do parku válet se na deku. Nápad by to byl hezký, kdyby nebylo tolik dotěrných vos.Vydržíme tam tak jen hodinu a zase domů. Další dny trávit v Praze bude tedy fakt zajímavé.
Doma si užíváme toho, že jsme všichni tři spolu. Věnujeme se Toníčkovi a všemožně ho podporujeme v tom, aby se konečně rozlezl. Každý den je znát, je pohyblivější víc a víc. Zatím ale stále vede plazení. Už ale objevil, jak otevřít dvířka u skříněk v obývací stěně a hodně ho to baví. Večer tak plánujeme, co a jak zde zabezpečit aby tu bylo pro něj bezpečno.
Žádné komentáře:
Okomentovat