P8: Den 277.

Ráno se sbalit, počkat na Honziho až přijede z práce a s Toníčkem prvně do školičky. Rychlý a násilný odchod, který jsme ořvali já i on. Nekonečná hodina, pak zase konečně spolu. Tohle je tak těžké. Dost se v tom plácám, vím, že Toník potřebuje být chvíli beze mne, naučit se kooperovat s dětmi, osamostatnit se. Na velkou školku nemá. Proto takhle. Ale zároveň vím, že nemusí, že můžeme být spolu doma. Zítra to bude lepší. S tetama se loučí s tím, že zítra přijde znovu. Tak snad to půjde. Chvíli doma a pak na kontrolu do poradny. Vše ok. Opět potvrzena holčička. Pak už všichni spolu doma. Odpoledne do parku. Užít si podzimu.