P7: Den 210.

Po Toníkově včerejším usnutí v devět hodin a našem povídání do půlnoci čekám vše, ale né to, že Toník bude vstávat v šest hodin. Honzi se posléze snaží udržet Tonyho v obýváku, abych si mohla přispat, ale neúspěšně. Toník mě nenechá.  Tak se oba nějak zmátoříme a snažíme se fungovat. Kluci pak jdou spolu nakoupit, já mezitím přeskládám dvě poličky ve skříni v kuchyni - taky jeden z restů a pak se snažím po jejich návratu zabavit stále více protivného Toníka, aby HOnzi mohl vařit. Toník nakonec už po čtvrt na 12 jde do hajan. Je grogy. Nedivím se. Odpoledne pak na zmrzku, nákup a na hřiště. Toník tam lítá z kopečka do kopečka a bravurně leze na skluzavku po dvou schodech. Večer chvíli modelujeme - můj bleskový nápad na ježečka sklízí velký úspěch a taky donutím Tonyho, aby řekl auto:-) Určité rezervy to ještě má, ale znělo to opravdu tak. Uvidíme, zda se to povede i zítra. Stejně si myslím, že spoustu věcí Toník umí a jen se mu nechce se jimi pochlubit :-)

PS: První špičák se už dá nahmatat - špičička je prořízlá. Druhý taky vydatně nateklý.