P7: Den 208.

Noc trochu horší. První vstávačka asi ve tři, pak už ta ranní definitivní v půl sedmé. Ráno tak delší. Dopoledne jsem šla s Toníkem na výlet. Změna prostředí a dopřání rodičům chvíle klidu na odpočinek a vlastní aktivity - třeba vaření. Vyrazili jsme po Posázavské stezce k vyhlídce na viadukt. V plánu pak bylo jít ještě kousek dále a vrátit se na stezku přes chatovou osadu na louce. Pokud to tedy Toník ujde. Pojala jsem to jako test, zda Toník zvládne ujít trošku delší vzdálenost na jeden zátah. A ušel. Jsem na něj pyšná. Sice to bylo jen 1,5 km a šli jsme to hodinu a 40 minut. Ale dali jsme to bez kočáru a bez toho, že bych ho musela nést - to jsem - krom začátečního vynesení do krpálu od chaty na stezku a přes krátký průchod přes mokrou louku - odmítala. Unavená jsem byla festovně, čím pomalejší chůze, tím větší námaha, ale spokojená. Toník taky vypadal, že se mu výlet líbil. I mašinku projet po viaduktu jsme viděli. Odpoledne pak opět hrátky u a v Sázavě. Ale jen hodinu. Pak nás vyhnalo hřmění a ženoucí se bouřka. Oproti bouřce v Praze tu nebylo z toho skoro nic. Ale i ta hodina a půl s Toníkem v chatě, kdy chce jít ven, ale nemůže, stačila. Večer příjemné povídání.