Po dlouhé době jsme spolu od rána doma. Moc se na těch našich společných 10 rán a večerů těším. Nevím, z nějakého pro mě neznámého důvodu se Toník v noci vzbudil jen 1, podruhé pak v 6:05 a po nakojení už chtěl vstávat. Jako, nevěřím, že se mi to nezdálo:-)
Dopoledne klasicky spolu doma. Po o Honzi k zubaři a já čekám, zda se vrátí ok a dostanu zelenou pro svůj další program. Vrací se v pohodě a tak vyrážím s mámou na nákupy. Těším se hlavně do knihkupectví, chybí mi pro Toníčka nějaká hezká knížka k Vánocům. Těch úžasných leporel. Jsem nevěděla co koupit dříve. Peněženka se prohla, ale mám už něco i k svátku a k narozeninám. No, nekupte to, když to je ve slevě. Snad se mu to bude líbit. Kluci to spolu zvládli, byť byla krize a už to prý vypadalo, že budou volat SOS. Ale ustáli to, což jsme ráda. Je potřeba našeho mamánka zvykat, že maminka není vždy po ruce. Vyfotili mi i tenhle krásný západ slunce. Jen na fotce je znát, že Toník si s foťákem hrál a důkladně zkoumal objektiv:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat