P6: Den 365.

Vánoční a Silvestrovské rodinné setkání u Honziho ségry v Řevnicích. Večer jsme jeli domů. Příjemně strávený den. Došlo i na 5 km procházku na Skalku, opečení buřtíků, krásně slunečno, pohoda. Jen tedy večer na nás dolehla otrava kyslíkem a vydržet do půlnoci bylo umění. Já i na půlhodiny usnula. Vzbudila jsme se v 23:50:-)
Připili jsme si, pozorovali ohňostroje, v půl jedné se vzbudil Toník na kojení a pak honem zalézt do pelíšku a užít si první noc v novém roce.

Skalku u Mníšku pod Brdy mám ráda. Hodně jí mám spojenou se skautem, chodí se přes ní tradiční akce Zimní přechod Brd. Honzova sestřenka zde měla svatbu, byli jsme tu i sami na výletech. A dnes poprvé s Toníčkem. Ten dnes poprvé spal jen odpoledne, usnul jen co jsme nasedli do auta abychom popojeli na hřeben Brd. Byl tak unavený, že zvládl i přendání do kočárku a tam spokojeně spal skoro 2 hodiny. Zase to bylo, jako bychom vozili to malé několika měsíční miminko. A tam u kaple, u výhledu na Mníšek, po cestě Brdskými lesy, to zase na nás s Honzim dolehlo. Ten nekonečný pocit štěstí za Toníčka, za nás dva. A my tam stáli, objímali se a byli naměkko:-) Krásný závěr roku. Roku, který až po okraj naplnil Toníček. A já stále opakovaně nepřestávám být za něj vděčná. A ještě za mého nejbáječnějšího muže, protože bez něj by nebylo vo nás a nebyl by ani Toník. A zase už jsem naměkko a to se jen sem snažím vtisknout pocity tohoto dne a vlastně i celého roku 2015.