P4: Konečný - Den 183.

Některým toužebným přáním není asi souzeno se napoprvé splnit. To naše velké dvoumiminkovské přání skončilo dnes v 15tt. Doufám, že až přijde čas, tak napodruhé to dotáhneme do zdárného konce:-)

Život je prostě nefér. Když už jsme zdárně propluli nejrizikovějšími prvními 3 měsíci, když i screening v 1. trimestru dopadl na jedničku, když už jsem zase konečně začala objevovat zpět ztracenou energii, tak přijde nečeká rána v 15tt. Z ničeho nic, na dovolené, při odpočinku. A tak to asi prostě mělo být...

Tak se vytruchlit, nadechnout, zregenerovat a jedeme dál. Tohohle snu se prostě nevzdám...

Večerní duha, budu věřit, že je symbolem naděje a nových začátků

Jsem plná emocí, neustále si přehrávám tento den. První slzy ale přicházejí až cestou domů. V nemocnici se držím, bojím se noci. Chci se vybrečet v klidu doma. Naštěstí mě překvapivě v podvečer propouštějí domů. A tam  konečně mohou v klidu slzy ven.
Nad ránem jsem ještě byla na chatě, zoufalé volání Honzimu, že je problém, jeho příjezd, zhoršení situace, přiblížení autem do Kameňáku k mostu a pak cesta sanitkou až do Krče. Zatímco volám Honzimu, jsem ještě v klidu a doufám jen ve výlet do Prahy, o hodinu později už vím, že je to špatné a jen chci ať už je po všem a už mě to nebolí. Poznala jsem, jak by bolel porod... Po příjezdu do Krče je snaha o vyplnění všech papírů, což mi přijde dost absurdní, když za mnou v ordinaci zůstává krvavá čára. Paní doktorka je naštěstí už pohotovější a papírování zkrátí na minimum a já jsem za 15 minut od příjezdu na sále. To už dorazil i Honzi a po mém probuzení mi ho pouštějí na pokoj. Je se mnou asi hodinu, pak musí kvůli dalším příjmům jít a vrací se zase odpoledne v době návštěv. To pak hrajeme prší v jídelně, což asi taky přispívá k tomu, že mě pouštějí ještě v podvečer domů, byť jsem tam původně měla zůstat ještě do dalšího dne. 
Byli na mě hodní, péči i přístupu v nemocnici nemám co vytknout. Jediné, co mě mrzí jsou protichůdné informace k tomu, proč k potratu došlo. Ještě před zákrokem mi bylo řečeno, že je vždy posílají na rozbor. Při propouštění jsem se ale dozvěděla, že vyšetření se provádí až když dojde k druhému potratu...