P4: Hughový - Den 206.

Na dnešek jsem se těšila už snad půl roku a konečně jsem se dočkala - koncert Hugha Laurieho. Objevila jsem ho díky Dr. Housovi, do kterého - jako seriálové postavy - jsem se zamilovala. Kouzlo a šarm oné postavy by nebylo, kdyby House neztvárnil právě Hugh Laurie. A já začala objevovat kvality a neuvěřitelný záběr tohoto herce. Je skvělý šoumen (miluji jeho skeče s Fryem, byť tedy humor je to často opravdu typicky britský), zhltla jsem jeho knihu a byla unešena z jeho prvního bluesového alba. Ano, pravda je taková, že na tohohle chlapa s modrýma očima prostě trpím. Už to není takový fešák, jako v prvních sériích House, ale pohled má pořád stejně uhrančivý a hlas pro mě stále stejně líbivý. Druhé album mu vyšlo letos a s koncertem k němu zajel i do Prahy (koncerty se konají dokonce dva). A na první z nich jsem dostala lístky k narozeninám. Hughovo album je spíše do menšího klubu, Kongresové centrum je tedy pravým opakem. Ale Hugh to s publikem umí a tak ke konci všichni stáli, tleskali, tancovali. Písničky prokládal mluveným slovem, né vždy jsem díky své mizerné angličtině pochopila pointu, ale i tak to mělo spád a já si koncert užila. Hugh se doprovázel na klavír nebo na kytaru a svůj sólový zpěv střídal se zpěvem zpěvaček. Zazněly hlavně písně z jeho druhého alba a také několik písní, které nejsou ani na jednom z nich. Nebylo to jen o Hughovi, ale o celé doprovodné skupině a zpěvačkách, kterým to neuvěřitelně hrálo a zpívalo. Je prostě vidět, že je hraní baví a koncert si všichni opravdu užívají. A tak by to mělo být. A i takhle naživo musím říct, že je prostě boží:-)