Už od rána stažený žaludek. Pak naštěstí úleva - děti vandalství uklidily, není skoro nic poznat. Do okna byly přidány obrázky. Vypadá to tak ještě více depresivněji. Děti prostě kreslí opravdu to, co cítí, proto se postavy mračí, srdíčka pláčí...Syrové nefalšované prožívání.
Klub funguje normálně. Dětí je tu méně, je cítit, že je i jiná atmosféra. Holky si nacvičily dvě taneční vystoupení, z čehož je jedno pro Gábi. Po té čtou básničku. S. to nezvládá a totálně jí to rozloží. Celý den před vchodem hoří svíčky.
Markéta se poprvé od okamžiku, co jsem se o úmrtí Gábi dozvěděli, setkává s námi všemi v Jahodě. Minulý týden byla bohužel na horách. Vše tak na ní doléhá v plné tíži. To, co jsme si my odžili ve čtvrtek si odžívá dneska. Po klubu se tak scházíme v kanclu a jsem tam všichni pospolu. Pije se, hodně, ale v tomto okamžiku je to potřeba. Domů se dostávám po půlnoci a ještě mnohokrát si pouštím než jdu spát Bobby Browna. V posledních dnech spím stejně strašně blbě, tak je úplně jedno v kolik jdu spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat