Na dnešek máme naplánovanou supervizi. Domluvena byla cca před měsícem, byla by tak jako tak bez ohledu na to, co se stalo. Snažili jsem se vymyslet nějaké klientské téma, ale vše bylo tak malicherné. Dvě hodiny se bavíme o GA. Přemýšlíme o pocitech, sdělujeme svoje obavy... Je to těžké, ale očistné. V duši mám sice prázdno, ale zároveň tak nějak hezky. Zajímavé bylo supervizorovo hodnocení každého z nás - chovali a vystupovali jsme jinak než obvykle. Změnilo nás to. A mě nenapadlo, že by to mohlo navenek být nějak vidět.
Gábi jsem si umístili na klub. Nějak jí tam potřebujeme. Je mezi vzpomínkami na potkany, ale myslím, že by jí to nijak nevadilo. Na křeslo, v kterém seděla na poradách, jsme posadili kosatku z našich vtípků. Dětem jsme ale zatrhly, aby jí říkaly Gábi. Zase, má to své meze. Tak je to jen kosatka:-)
Dětský pohled na realitu je naštěstí neuvěřitelný - vyprovázíme s Pavlem děti před klub, zastavujeme se před fotkou, děti na nás mávají a loučí se s námi "Ahoj Pavle", "Ahoj Jano", "Ahoj Gábinko" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat