Po včerejším silně emočně náročném dni jsem sama doma. A to je chyba. Doléhá to na mě. Moc. Brečím, nejsem schopna nic dělat a cítím se tak strašně vnitřně prázdná. Naprosto neprofesionálně si píšu maily s odrostlou klientkou, pomáhá to, nám oboum. Když zavřu oči vidím před nimi její úsměv a tu spoustu rozsvícených svíček.
Večer mě doráží zpráva, že pietní místo bylo zhanobeno. Ač to ti, co jim na Gábi záleželo, napravili, stejně je mi na nic z toho, že ani před smrtí se někdo nezastaví...
Žádné komentáře:
Okomentovat