P7: Den 243.

Noc horší. Rýma Toníka budí. Jsme tak několikrát vzhůru, naštěstí vždy poměrně rychle zase usne. Ráno po šesté chce k nám do postele. Neklidné pospávání do sedmi. Honzi na neplánovanou směnu do práce. Naštěstí aspoň trochu zkrácenou. Já s Toníkem celý den doma. Zvýšená teplota a stále tekoucí rýma z nosu. Dvakrát i odsáváme. Je to boj. Celý den bojuji s utíráním Toníkova nosu. Nechce si na něj nechat sáhnout. Až večer se povede, že se pokusí 2x vysmrkat. K tomu je oprávněně protivný a nespokojený se vším. I tak pokračujeme v nočníkování. Dnes úspěšnější. Krom jedněch pokakaných kalhot je vše v nočníku. Toník si nočník nosí i vylévat do záchodu a s velkým nadšením pak splachuje. To je ještě lepší než samolepky. Jen zatím žádný náznak toho, že by si chtěl o nočník říct. Ale co chtít od druhého dne tréninku, že. To ještě přijde:-) Snažím se trochu poklízet obývák. K obědu děláme cuketové placičky. Poobědové spaní krátké a ještě s novým uspáváním po hodině. Honzi přichází v pět. Ráda mu nechávám Toníka a jdu nakoupit. Až těsně před spaním se zdá, že je Tonymu lépe. Pro změnu ale cítíme já i Honzi, že na nás něco leze. Ach jo.