Toník ráno dobře ví, že je doma jen máma, tak se vrací zase k brzkému vstávání. Honzi dopoledne spí. My si s Toníkem hrajeme v obýváku. Krom obvyklých hrátek postavím garáž z lega a snažím se i trochu vzdělávat. Stavíme komíny z červených a žlutých kostek. A vyrábím házecí tunel. Ten baví Toníka klasicky jen chvilku a večer mi ho pak definitivně zničí. Vše je v pohodě do té doby, než se má jít obědvat. Jídlo je teď nějaká problémová aktivita. A mě tečou nervy. Ve finále brečíme oba. Nevím, nějak tohle nedávám. A je mi jasné, že bude hůř. Druhý pokus je už o trochu úspěšnější. Pro změnu ale pak bojujeme i odpoledne se svačinou. Bude to chtít změnit přístup. Mám aspoň o čem přemýšlet. Večer se pak naštvávám u PC, kdy zjišťuji, že fotky ze společné dovolené, které jsem vybrala a poslala přes úschovnu nebyly stáhnuty a moje práce přišla vniveč. Je mi to líto a zároveň jsem naštvaná na sebe, že jsem si to ještě neschovala v PC a musím tak výběr dělat znovu. Poučení pro příště.
Díky tomu, že Honzi byl odpoledne s Toníkem venku, mám nabarvenou hlavu. Večer jsem pak ještě umyla koupelnu. A protože máme hezky, je součástí náplní dne praní a sundavání prádla. Dost činorodý den. A doplnila jsem blog aspoň o běžné dny. Resty z dovolených stále zůstávají. Zítra je taky dne. Teď už je čas jít spát. Jestli ráno bude Toník vstávat zase před šestou, je už nejvyšší čas.
No pááni Jani, už je to velký chlap:-)
OdpovědětVymazat