Dnešek byl už pár dní naplánován, vše souviselo se vším a jak to tak bývá, hned ráno bylo jasné, že to bude jinak. Hned ráno nepřijatý hovor z Iscare - zda nemohu přijít jindy nebo dopoledne. No, jindy to prostě nejde, dopoledne jsme nakonec dali, ale jako neodpustila jsem si povzdech, že to pro mě není úplně jednoduché - na odpoledne domluvené hlídání, Honzi vše zařízené v práci a pak stačí jeden telefon a můžeme začít plánovat nanovo. Hlavně z našich 3 návštěv v posledním čtvrt roce je to podruhé. To už začíná být trochu nepříjemné. Člověk by asi od soukromého zdravotnického zařízení čekal trochu něco jiného, byť chápu, že doktoři jsou také lidi a mohou onemocnět. Jen mi tam prostě chybělo nějaké "promiňte" nebo "omlouváme se za komplikace". A o tom je ta moje momentální nespokojenost.
Ale dopadlo to dobře, Honzi si to v práci zařídil, jen máma už mezitím vyrazila někam na nákupy a samozřejmě bez mobilu a tak jsme Toníka brali sebou. Honzi s ním čekal v čekárně a naštěstí jsem v podstatě hned šla na řadu. Za týden den D. Tfuj. Tfuj.
Povedlo se domluvené odpoledne s B. a malým roztomilým miminkem J. Bylo milé se zase vidět a popovídat si:-) Jen jsem tam nebyla vysazena cestou, ale projela jsem se hezky z domova MHD. Což taky mělo něco do sebe. Toník byl mezitím doma s tátou a babičkou a pak mě s Honzim vyzvedli. Večer pak injekce Ovitrelle a poměrně brzy do hajan.
Žádné komentáře:
Okomentovat