P7: Den 352.

Dopoledne jsme upekli druhou várku perníčků. Kluci si odpoledne vyrazili spolu na vláčky. Já jsem tak získala 2,5 hodiny pro sebe. Využila jsem je beze zbytku a na nic nedělání mi zbylo posledních 5 minut, než se ozval klíč v zámku. Dosypala jsem třpytkami první várku domácích ozdobiček, udělala druhou várku, dolepila andělíčky na přání a hlavně si nabarvila hlavu. Honzi pak šel na noční. Se slůvkem tady se rozjelo Toníkovo žvatlání a zazněla i první věta - Máma tady jo, táta není. ♥