P7: Den 338.

Ráno mě kluci nechávají trochu přispat. Večer pečeme perníčky. Málem na to ale nedošlo - v Albertu totálně vyprodané pečící papíry. Naštěstí chyběl doma i moučkový cukr, jak jsem posléze zjistila, tak Honzi sjel do Lidlu. Tam už uspěl. Toník se nejprve k pečení neměl, ale pak v podstatě - s mojí asistencí - vykrájel skoro vše. Spát šel trochu později - čekal, až perníčky vychladnou a bude moci hned ochutnat. Vypadá to, že budeme péct ještě jednou a to jen auta, traktory, autobusy a nakladače. Těch máme očividně nedostatek:-)