P7: Den 330.

Ráno už nám bylo lépe, ale doma to vypadalo jak po boji. Máma naštěstí přislíbila pomoc a přišla si pro Toníka a vzala si ho k nim. Toník tam i po obědě spal a vrátil se nám domů na čtvrtou. Jsem na mámu i na Toníka moc pyšná, že to takhle spolu zvládli. Aspoň k něčemu byla ta naše blicí anabáze dobrá:-) Bylo to nezvyklé být doma spolu s Honzim bez Tonyho. Kus dne jsme prospali, zbytek to tady uklízeli a dávali do pořádku. A těšili se, až se nám Toník vrátí. Na dnešek jsem musela zrušit návštěvu Iscare. Přece jen bylo lepší, abychom byli ještě v klidu doma.