P7: Den 329.

To byl den. Dopoledne ještě v pohodě - klasika dílničky, po obědě jsem pak kvůli nějakým problémům jela na gyndu, zda mě vezmou - vzali, ani jsem nečekala. Cestou domů ještě do lékárny - u  nás z technických důvodů zavřená, tak jsem se ještě prošla o pár ulic dál. Těšila jsem se domů na kafe. To jsem si ani nedopila, protože v průběhu odpoledne se nám oběma s Honzou udělalo špatně a hned bylo doma veselo. Honzi musel večer ještě na schůzi družstva a já s Toníkem sama doma, kdy jsem měla plné ruce práce sama se sebou. Nakonec jsem zavolala o pomoc mámu, protože to se nedalo. Odpočítávání do Toníkova spaní bylo nekonečné. Naštěstí poté se nám v průběhu noci žaludky uklidnily. Ale takhle blbě mi ještě nebylo. A doufám, že zase dlouho nebude.