P7: Den 66.

Neděle od slova nic nedělat a hlavně být spolu doma. Honzi se mi snažil dát k dobru raní dospání, ale Toník byl proti. Sice jsem na hodinu se odebrala do ložnice, ale vím o řevu z obýváku (přebalování) i několikerém úprku ke dveřím do ložnice + bouchání na ně s náležitým slovním doprovodem "máma, máma". A že Toník tomu dokáže dát tu správnou naléhavou intonaci! Ale jídlo jsme si přivezli z oslavy a tak jsem musela vařit jen pro Toníčka. K obědu byl i dílek Případů 1. oddělení a pak i zákusek (opět přebytek oslavy). Honzi šel pak dospat hlídací ráno a já dovybarvila další mandalovou omalovánku. Toníka se mi povedlo znovu uspat a nakonec spal 3 hodiny! Já tak stihla se pustit i do zašívání, což je můj obrovitý rest, protože to já nerada. Ale potřebuji dotřídit a hlavně vyexpedovat Toníkovo již malé oblečení, tak jsem se musela pustit i do tohoto. Nestihla jsem vše, ale několik prolezených kolen jsem zaštupovat zvládla. Po svačině pak spolu venku. Bez kočáru. Honzi byl nosičem, když bylo potřeba.