P6: Den 185.

Ráno vstáváme v 6. Chce vstávat i Toníček, ale naštěstí se mi ho podaří ještě uspat a my tak máme čas na nasnídání se a dobalení věci. Honza pak dlouho nosí a rovná naše obrovské hromady věcí do auta. Já kontroluji dlouhý seznam a dumám, zda máme všechno. Těžko se to odhaduje, když jedeme takhle ve třech prvně. Konečně v půl deváté vyjíždíme. Toník usíná a spí skoro hodinu. Posléze začíná dávat najevo, že by to chtělo pauzu a hlavně nějakou svačinu. Sjíždíme z dálnice a za nějakou vesnicí v lese stavíme a krmíme mimino. Je zde příjemně, ani se mi nechce moc jet dál. Ale musíme. Nasedáme a pokračujeme dále směr Brno. Vedro začíná být pořádné. Další zastávka je za Brnem, kdy máme hlad my. Máme čas, tak se domlouváme, že najdeme nějaký les a u něj zastavíme a chvíli si orazíme. Při prvním pokusu končíme na konci vesnice mezi polem a zarostlou stání, Stín skoro žádný, vedro šílené. Nelíbí se mi tam, nechci se vzdát své představy natáhnout se v lese na deku, kde budeme moci vyndat mimino z autosedačky a nechat ho protáhnout. Koukáme na mapu a pokračujeme dál. Námi vyhlídnutý les se ukazuje jako autem nepřípustný a jeho začátek rozhodně na nějaké se válení se na dece není vhodný. Tak alespoň krmíme mimino, které moc jíst nechce. Ani se mu v tom vedru nedivím. Nakonec se rozhodneme jet až do cíle, ubytovat se a tam si odpočinout. Do Nivnice přijíždíme chvíli po 14 hodině. Dostáváme chatku. Nanosíme do ní všechny věci. Bereme kočár a jdeme se projít s nadějí, že Toník usne, protože v autě toho celkem moc nenaspal. To se neděje. Nové prostředí, nové věci na koukání. To se spát nedá. Nakonec ho v kočáru parkujeme u bazénu a postupně se s Honzim jdeme vykoupat. Toník se spokojeně rozhlíží kolem. Pak už jen tradiční kolotoč kaše, koupání, uspávání. Spinkat se moc nechce. V chatce je vedro k padnutí, ale nakonec se podaří. A my si můžeme sednout na verandu a oddechnout si, že jsme vše zvládli. Dovolená může začít.