P6: Den 184.

Dnes 8měsíční prohlídka. Zmatek nad zmatek. Ač objednáni, čekáme přes půl hodiny. Naše oblíbená sestřička už zde nepracuje, nová tu není a tak sestřičkuje paní doktorky syn. Na samotnou prohlídku se dostává v době kdy Toník už obvykle spí či se po spaní dokonce probouzí. Ten, tak nespolupracuje, protože jediné, co chce, je jít spát. A vzhledem k tomu, že se hodnotí jen jeho fyzické schopnosti, je s ním paní doktorka velmi nespokojena. Nedaří se mi ho obhajovat a slova o tom, že jde vývojově dopředu, jen je to pohodář, který na nic nespěchá, tak na vše jde v klídku a v pohodě, se setkávají pouze s poznámkou, že pokud bude pozadu i za 2 měsíce, vidí to paní doktorka na žádanku na neurologii. Ach jo. Chápu, že v tomhle věku už většina dětí leze. Toník sice ne, ale zase vidím, že jde dopředu, že je šikovnější a šikovnější. A mimino, které je unavené a chce spát, prostě na nohách stát nebude. Příště snad lépe.
Doma zjišťuji, že jsme na 10měsíční prohlídku objednáni na neděli. Takže volám zpět a řeším správný termín. Taková tečka za vydařenou návštěvou doktora.
Odpoledne a večer dobalování před zítřejším odjezdem na dovolenou.