P5: Den 296.

První kontrola přichází do pokoje už v půl šesté - pak už se dveře netrhnou. Přes den mě čeká několik monitorů a jinak se nemůžu dočkat, až přijde opět Honzi. Hrajeme scrabble a povídáme si. Nějak stále nevím, co mají se mnou za plány. Při vyšetření se dozvídám, že monitory jsou ok, vše je hezky nachystané a tak miminu trochu pomůžeme. Večer pak prohlídka jiným doktorem, která má zhodnotit, zda je potřeba příprava před vyvoláním. Je to poprvé, co se tak dozvídám nějaké plány co bude se mnou dál. Přepadá mě lehká panika a nervozita. Večer před spaním domlouvám Toníkovi, že jestli se chce narodit bez vyhánění chemií, má poslední šanci. Doufám, že další noc bude lepší a že se aspoň trochu vyspím.