P5: Den 17.

Den D. Začátek není slavný. Dvě uchazečky se omlouvají a rázem máme 2 hodiny volna. Pak už jde jeden uchazeč za druhým. Trochu demotivační bylo poslouchat závěry člověka, který výběrových řízení dělal desítky a který dokázal vidět hlouběji než já. Stále lehká panika, protože tam stále nebyl nikdo, u koho bych si řekla JO. A vyšlo to na závěr. My chceme jí, snad bude chtít ona nás. Uvidíme, jak se rozhodne... Ale jsem klidnější, už v tom všem vidím i nějaký smysl - moci jít dál a nastavit vše tak, aby se tato situace neopakovala. Tak snad se to povede. Stále mě ale mrzí ztráta milé lidské duše. Doufám, že kontakty zpřetrhány nebudou. To by mě mrzelo moc.