P5: Den 15.

Kancelářská středa. Dodělávám věci, které je potřeba ještě zkonzultovat, než dojde k personální změně. Ještě v práci jsem byla spokojená s tím, že to, co jsem dnes chtěla stihnout, se mi povedlo, ale cestou domů mě dostihla pěkná depka a né a né mě pustit. Mám pocit mírného tlaku, že čas neúprosně pádí a co nestihnu teď a příští týden, tak už nedám, protože je otázkou, kdo to pak schválí. Nemám ráda změny. A kór ty, na zásadních postech. A obzvláště ty, o kterých jsem nebyla přesvědčena, že k nim je důvod. Takže se teď bojím toho, co nám týdny příští přinesou. Třeba ale jsem jen zbytečný pesimista a až si toto třeba za 2 měsíce přečtu, nebudu chápat čeho jsem se bála. Budu v to doufat a hledat na všem to pozitivní. A třeba teď mě těší to, že nám klub šlape a má skvělý tým:-)