P3: Supervize - Den 348.

Nějak se to po už skoro od rána. Byla jsem domluvená, že tu dnes budu mít na klubu pracovníka z jiného klubu, aby okoukl, jak to funguje jinde. Přišel. Ale o hodinu později, než jsme se domlouvali a to ještě s hláškou zda nejde pozdě. Tohle fakt nemám ráda. Jeho hlavním přáním bylo vidět klub, kde bude více dětí, protože oni jich mají málo. Proto jsem mu psala, aby přišel v po nebo út, čt je zkrácen klub a tak to nebude nic moc. Vybral si čtvrtek. Jako na potvoru jsme za celou provozní dobu měli 5 dětí. Opruz. To radši plný klub, kdy nevím kam dřív skočit. Pravda, kdybych neposlala domů ty co dnes měli stopku, jsme na dvojnásobném počtu... A pro pobavení - stáž to byla placená, dotyčný to věděl předem, souhlasil s tím, i s částkou. Stejně měl u sebe o 20 Kč méně, než měl platit. Prostě no comment.

Večer pak po půl roce celoJahodová supervize. Nejdříve vtípky, lehkovážná témata, abychom pak drásali skoro zahojené. Ale jen skoro a bylo jasné, že se k tomu dostaneme. A proto má supervize být. V bezpečném prostředí probrat věci, které byly nepříjemné, které se nás nějak dotkly... Jen jsem odcházela totálně rozhozená, že jsem to i v kanclu ořvala. Prostě byly tam momenty, které nebyly - aspoň z mého pohledu - dobře vedené, zpracované a hlavně ukončené. To jsem řekla i při závěrečném hodnocení a dostalo se mi ujištění, že se o mě nebojí, že to zvládnu. Zvládla jsem, to jo, ale tak hnusný pracovní večer jsem už dlouho neměla. Jsem plná rozporuplných pocitů a přemýšlím, zda jsem měla říkat, to co jsem říkala. Ale od toho přeci supervize má být. No ale příště už budu zase ta méně aktivní. Ono to asi bude lepší.

Foto nemám. Tak dokumentační fotka Matyho, někdy ze začátku prosince.