P3: 1. den tábora: problémový - Den 210.

Od rána stažený žaludek a nervy na pochodu. Dopoledne objevuji na telefonu SOS zprávu od jednoho rodiče, to už tuším problém, ale stále ještě doufám. Jenže po volání zpět následuje klasika - telefonní číslo je nedostupné. A situace se během další hodiny, kdy opět zkouším 2x volat nezmění. Druhá SOS zpráva přichází cca 45 minut před odjezdem. Na ní volám ihned po doručení, telefon zvoní, dlouho zvoní, ale nikdo ho nezvedá. Když to zkouším znovu po pár minutách, už je nedostupný. I druhé číslo, které máme je hluché. A to nemluvím o tom, že v přihlášce na tábor jsou uvedena jiná dvě čísla, ale ty  jsou taky nedostupná. Počet dětí, se tak zmenší na 9. I to je úspěch, nejvíc jsme jich měli zatím jen 8. Celá situace mě ale dost rozhodila a vůbec jí nechápu. Je mi to líto hlavně kvůli těm dětem - ve čtvrtek nám ještě nadšeně pomáhaly balit věci, moc se těšily. V pátek jsem si s jedním z nich psala přes FB a taky samé těšení a nedočkavost. Jaký rodič udělá to, že na poslední chvíli zruší pro děti tábor a to ještě takovýmto způsobem? Ještě stále mě prostě dost věcí překvapuje.
Zbytek předávání dětí je bez problémů. Autobus přijíždí o 5 minut později a jsou to pro mě nekonečné minuty. Cesta je v pohodě, ubytování také. Akorát paní správcová je divná, ale to, jak zjišťujeme během dalších dní, je v tomto středisku asi normální. S BĚ s radostí zjišťujeme, že máme stejné chatky  jako na prvním táboře v tomto středisku před 3 lety. Okamžitě zabíráme chatku č. 26, volíme stejný spací pořádek, jen GA postel zůstává prázdná. PA má svou chatku jen pro sebe, což využíváme k tomu, že mu tam dáváme většinu vybavení.
Po ubytování následuje tvorba pravidel s dětmi, probírání očekávání a večeře. Po ní už je úvod do etapové hry, rozdělení do týmů a první hra, v které musí týmy získat peníze na cestu z ČR do Jižní Ameriky. Jamajzing race začíná!

Fotka dokumentační z neděle. Ze soboty mám jen 2 fotky a to jsou samé děti, to sem nechci dávat.