P3: Mise splněna - Den 24.

To je tak, když večer vám přijde mail o tom, že v březnu bude v Praze hrát Nohavica a že předprodej začíná druhý den (ještě, že mi ty novinky z jeho webových stránek chodí) a hned jsou plány na ráno jasné. Od půl deváté stojím před Hybernií a čekám až otevře pokladna. Vzhledem k tomu, že informace o předprodeji byli zveřejněny opravdu s minimálním předstihem, jsem suverénně první a v devět, když otevírají pokladnu, je nás ve frontě asi 10. Jaké je ale naše překvapení, když paní sice pokladnu otevře, ale  s tím, že Nohavicu ještě nemá v systému a neví, kdy jí ho tam dají (někdy během dopoledne). Neví taky, kolik bude stát. Naší frontu dost nechápe, lístků na oba koncerty je přece 2 tisíce! (víme, ale, že lístky na 3 koncerty do Lucerny zmizely minule během jednoho odpoledne). Po dvaceti minutách se konečně v systému objevuje a já kupuji 6 lístků po 700 Kč a hurrá do Jahody. Nohavica rozhodně už není jen obyčejným folkařem a dost z toho těží. Lístky v cenové relaci 600, 700 a 800 Kč nejsou nic levného, na koncert chodějí i lidé, kteří by na jiného folkaře nešli ani omylem, ale pořád si říkám, že to za to stojí. A protože to bude zase minimálně na další 3 roky jediná příležitost ho vidět naživo, tak si tuto hudební radost dopřejeme hned 2x. Honza ještě v poledne úspěšně vystál frontu do Divadla bez zábradlí. I zde za 700 Kč. Holt ví, že i tak se vyprodá. I když překvapivě lístky např. do Hybernie stále jsou (teda sem tam jeden).