Jinak obvyklý klubový šrumec. Pomáhala jsem s domácími úkoly. Nic náročného, ale je to těžké, když zařazení do specky je oprávněné. Obvyklé vysvětlovací strategie nepomáhaly. Ale nadšení ze správného výsledku bylo úžasně povzbuzující:-)
Malovali jsme a povídali. Některé dětské osudy jsou neuvěřitelné. Nejvíc ale zaráží ta nenucenost s kterou to vyprávějí. Jako kdyby třeba četly, co bude večer v televizi.
Kreslení se nakonec zvrhlo v portréty, asi je ta láska ke slonům u mě vidět na první pohled:-)
A jéje. Já bych asi vypěnila a buď bych byla hodně od rány, nebo bych to řešila nějak radikálně.
OdpovědětVymazatProblém je, že v podstatě naše možnosti jsou dost mizerné - nevíme, kdo to udělal, navíc teď choděj do klubu jen "hodné" děti a u nich víme, že to nikdo z nich nebyl. Když máme doměnky, tak je to jen tvrzení proti tvrzení, takže se dá jen promlouvat do duše. Což činíme. Řešili jsme to teď na intervizi, v podstatě jsme nic nevyřešili. Jeden z poznatků bylo, že někdy je pro autora největším trestem to, že to přejdeme bez povšimnutí - nemluví se o tom mezi jeho vrstevníky a nemá tak možnost říkat "To jsem udělal já!". Jestli ale máš nějaký nápad, jak to řešit, sem s ním! :-) Nějak se cítím dost bezbranná.
OdpovědětVymazat