Fotil děda. Jsem moc ráda za tuhle krásnou fotku Toníka, protože toho vyfotit je umění. Sice se nekouká do objektivu, ale i tak se mi tahle fotka moc líbí. Johanku vyfotit není problém, inu slečna :-)
A jak se máme? Tak nějak normálně, Toník chodí do školky, zatím jen dopoledne, začalo se mu tam líbit, našel si kamarády a hlavně jednu kamarádku. S ní se scházíme i na hřišti a Toník je z ní úplně poprděnej :) Taky se začal děsně předvádět a večer je s ním naprosto nemožné pořízení, jak je po celém dni vyřízenej. S Honzou chodí do Sokola a trénuje na velkém kole - jde mu to, ale tak nechce. Johanka je kočička, co říká mamí, babí a tím má všechny omotané kolem prstu. Pořád bojujeme s nějakými bacily, přes Velikonoce měla i atb, teď si pro změnu pořídila kopřivku, takže mám pocit, že furt chodíme jen k doktorce, kde to fakt nemá ráda. Ale krom té nejakutnější fáze jsme hlavně venku, protože v kočárku je více v klidu, než při řádění s bráchou doma. Stále řešíme Toníkovo žárlení, byť asi je to trochu lepší. Přetrpuji Johančino noční buzení po 2 hodinách a více a více to vidím na ukončení kojení. Jen bych chtěla, aby se jí aspoň prořízly stoličky, ale zatím se k tomu nemají. Odstavu se dost bojím, na rozdíl od Toníka nechce ani dudlík, ani flašku. Jen prso. Nu, ale cítím, že dlouho už to nevydržím, začínám být dost grogy. Jakmile to jde, výletíme, protože co taky s nimi doma. Pořád se tu pošťuchují, Toník je zase ve fázi nezabavení se (a to to bylo cca leden až březen naprosto super), nic ho doma z hraček nebaví, chtěl by dělat samé věci, které moc nejdou s Johankou. A těšíme se na září a na moře. To bude teprve výzva :-)
A jak se máme? Tak nějak normálně, Toník chodí do školky, zatím jen dopoledne, začalo se mu tam líbit, našel si kamarády a hlavně jednu kamarádku. S ní se scházíme i na hřišti a Toník je z ní úplně poprděnej :) Taky se začal děsně předvádět a večer je s ním naprosto nemožné pořízení, jak je po celém dni vyřízenej. S Honzou chodí do Sokola a trénuje na velkém kole - jde mu to, ale tak nechce. Johanka je kočička, co říká mamí, babí a tím má všechny omotané kolem prstu. Pořád bojujeme s nějakými bacily, přes Velikonoce měla i atb, teď si pro změnu pořídila kopřivku, takže mám pocit, že furt chodíme jen k doktorce, kde to fakt nemá ráda. Ale krom té nejakutnější fáze jsme hlavně venku, protože v kočárku je více v klidu, než při řádění s bráchou doma. Stále řešíme Toníkovo žárlení, byť asi je to trochu lepší. Přetrpuji Johančino noční buzení po 2 hodinách a více a více to vidím na ukončení kojení. Jen bych chtěla, aby se jí aspoň prořízly stoličky, ale zatím se k tomu nemají. Odstavu se dost bojím, na rozdíl od Toníka nechce ani dudlík, ani flašku. Jen prso. Nu, ale cítím, že dlouho už to nevydržím, začínám být dost grogy. Jakmile to jde, výletíme, protože co taky s nimi doma. Pořád se tu pošťuchují, Toník je zase ve fázi nezabavení se (a to to bylo cca leden až březen naprosto super), nic ho doma z hraček nebaví, chtěl by dělat samé věci, které moc nejdou s Johankou. A těšíme se na září a na moře. To bude teprve výzva :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat