Ráno jsem zjistila, že se mi rozbil mobil. Zajímavé zjištění, jak taková dnes už vcelku obyčejná věc člověku chybí. Kór, když máte mobil jako hodinky. I tak se nám povedlo vyrazit na dílničky. Opět bez kočárku. Z dílniček rovnou k rodičům. Odpoledne cestou přes Lidl domů. Chvíli tu s námi pobyla mamka. Toník večeři moc nedal a těšil se na tátu. Ten překvapil a přišel už ve čtvrt na osm. A Toník šel spát s teplotou. My s Honzim vybírali nový mobil. A v jedenáct pak uklidňovali hořícího a chrčícího Toníka. Nakonec usnul Honzimu v náručí.
Žádné komentáře:
Okomentovat