P7: Den 107.

I když předpověď počasí nevypadá dobře, rozhodujeme se, že stejně jedeme  na výlet - na Housku. Balíme se, naskládáme se do aut, HOnzi startuje a nic. Zkoušíme auto roztlačit a nic. Domlouváme se, že ho roztlačíme na silnici, ta je trochu z kopce a tam určitě naskočí. Za volant si sedá M., kluci tlačí, já hlídám holčičky. TOník zůstává v autě. To je chyba. Hystericky brečí a chce mámu. Bohužel to nejde a musí počkat, až se tohle vyzkouší. Nepovede se. Baterka totálně mrtvá. Pouští mě k Toníkovi. Ten je úplně hotovej a já taky. Tohle se nepovedlo. Kluci odtlačují auto zpět k penzionu. Vyndaváme děti a pouštíme je na písek. Honzi si půjčuje od majitele startovací kabely a posléze se povede auto nastartovat. Znovu se skládáme do aut a vyrážíme na výlet. Kromě menší zajížďky je cesta v pohodě. Na Housku se dostáváme chvíli před časem oběda. Nakrmíme tu sebe i děti. Chvíli pobudeme a pak ukládáme Toníka a holky ke spaní a vyrážíme na 6 km okruh. Během prvního půl kilometru začíná poprchávat. Během druhého kilometru začíná lejt. A leje poměrně dost. Nejhůře to odnáší A. která je u M. na zádech v manduce. Ostatní děti spějí v teple a suchu v kočárcích. Cca 1 km před cílem zůstávám s M. a s Toníkem a s A. v hospodě, kterou míjíme. Dáváme si čaj a polévku. Kluci (M. i s dvojčaty) se vrací pro auta. Během cesty přestává pršet a tak zbytek odpoledne můžeme trávit na zahradě penzionu. V tom se koná nějaká oslava, je to tam tak hlučnější až do pozdních nočních hodin (naštěstí ve spánku to nijak neruší). Dokonce i osychá trampolína. Kdo by to cca ve dvě odpoledne řekl.Večer hrajeme hry a snažíme se vymyslet, jak to uděláme zítra.