P7: Den 44.

Jedeme do Řevnic na oslavu narozenin F + M. Jsem si myslela, že přesunem do velké autosedačky se cestovací komfort s Toníkem zlepší, ale prd. Beru, že ho nebaví, když jedeme domů za tmy - nuda, není nic vidět. K tomu se většinou vracíme tak, že pak doma rovnou chystáme ke spaní, tak je ještě unaven a zpruzen o to víc. Dnes ale problém i cesta tam. Většinu obou cest tak musím bavit a při vystupování z auta jsem fakt vyřízená. Fakt se usmívám tomu, že jsme loni uvažovali o tom, že bychom už letos mohli zkusit jet k moři. To bych nepřežila. A tak si na svůj skromný seznam malicherných přání připisuji hned za "vyspat se celou noc", "jet autem na sedadle spolujezdce, dívat se v klidu z okýnka a nechat se tím koukáním ukolíbat ke spánku".

Oslava fajná. Večer zůstávám sama doma. Honza jede na oslavu narozenin kamaráda mimo Prahu. Původně jsme tam měli jet všichni na přesden. Ale díky dnešní narozeninové oslavě mám smůlu a jede tam jen Honzi. Tak třeba někdy jindy.