P5: Den 58.

Po cca roce a půl jsem se konečně dočkala a my opět vyrazili na koncert Karla Plíhala. Rok a půl pauza je na nás neobvyklá, byly doby, kdy jsme na něj chodili několikrát do roka, znali skoro všechno mluvené slovo a pořadí písní. Plíhalovi písně mám ráda, jsou krásně poetické, plné slovních hříček a s krásnou melodií. Z čtvrtečního koncertu mám rozporuplné pocity - co se týče mluveného slova, Karel nezklamal - písně prokládá desítkami básniček, u kterých člověk žasne nad tím vtipem, nápadem, nad tou hrou s češtinou. Tím, je Plíhal známý. Někdo o něm prohlásil, že to umí jen on,  narvat do jedné písně tolik, nápadů, co jiní by dali do tří písní a ještě pak píseň nepřesáhne 2 minuty. Prostě Plíhal. Vzhledem k délce naší pauzi na koncertech byla pro nás velká spousta básniček nová a já si je nestíhala pamatovat (a v druhé půli zapisovat). Co se týče výběru písní, odpovídalo to současnému programu - je k desce Vzduchoprázdniny, tak ta tak byla přehrána celá, dostalo se i na několik starších písní - překvapil Dopis - rád a dlouho hrál sprostší verzi této písně Sprej, tak slyšet originál bylo neobvyklé, dost jsem nerozdýchávala Podzimní - mám jí moc ráda - krásné spojení Plíhala a Nohavici, propojení jejich dvou hlasů, Karlův nádherný text i melodie, ale píseň pro dva zpěváky - kterou nemůže jeden - a kór Plíhal uzpívat. On do toho i s tím šel, měl k tomu vymyšlené i průvodní slovo o tom, "že si přece kvůli jedné písni nemůže zvát na koncert Nohavicu, to může jen Kryštof", "že je navíc sváteční nekuřák a tak to bude zpívat tam, kam to půjde a pak začne znovu", ale i tak mi jí prostě zkazil. Obecně je Plíhalův problém, že umí psát hlavně pomalé písně, těch rychlích moc nemá, tak sahá po každé rychlejší, kterou může zahrát. Přitom by stačilo, kdyby písně ze Vzduchoprázdnin proložil více staršími - i pomalejšími - protože ty jsou úplně jiné melodicky, lidé je znají a sál by to oživilo. Druhou problematickou kapitolou byl vlastní zpěv. Plíhal nikdy nebyl dobrý zpěvák - dostal do vínku úžasný talent na hraní na kytaru, skládání písní, slovní rýmy, ale slovní pěvecký projev mu nadělen nebyl. Bohužel se toto s věkem stupňuje. Jistá špatná artikulace je stále Plíhalovsky roztomilá, ale bohužel je vše spojeno i s mlaskáním, které je tedy dost rušivé. Pozoruji to už delší dobu, ale vždy se z toho po nějaké době rozpíval, tentokrát mu to vydrželo celý koncert. Očividně měl i rýmu, což je smrtelná kombinace. Nezazněla žádná nová píseň, čímž mi vytanula myšlenka, že Vzduchoprázdniny byli asi poslední deskou. Už ta byla hodně vydřená a chystal jí asi 10 let. Tak trochu pesimisticky pochybuji, že ještě nějakou vydá. Což by byla škoda. Ale třeba překvapí, nápady očividně má - o tom svědčí, ta spousta nových básniček.
Určitě na něj nezanevřu, půjdeme na něj opět. Jen ze čtvrtečního koncertu mám lehce rozporuplné pocity.

Ukázky básniček:
"Pojal jsem myšlenku smělou,
budu sám sobě předkapelou.
Hodinu vás budu prudit,
dokud vás nezačnu nudit.
Až vám dojdou sprostá slova,
odejdu a přijdu znova."

"Nadává vzpěrač,
na ptačí svěrač,
neb našel na čince,
ptačince."

"Vpředu slon a vzadu pán,
oním slonem zadupán"

Spící programátor
"Krajinou webových stránek,
s rozumem v režimu spánek."

"Mezinárodně hledaný salám: INTERPOLIČAN"

"Tělocvična pro seniory: FOSILOVNA"