Přesně rok po Gábinině pohřbu se symbolicky scházíme v Jamajce. Ač jde o smutné výročí - atmosféra je značně uvolněná a já jsem si musela prodloužit život vším tím kvantem smíchu o spousty let.
Dostaly jsme diplom za únorovou výhru a stěna v kanclu se nám začíná hezky plnit. Ostatní nás začínají nemít rádi:-) Domu přijíždím v půl jedné v noci a do postele se dostávám po jedné. To bude krušné.
Žádné komentáře:
Okomentovat